Má to smysl

Trénink jazykových schopností dle Elkonina pro děti se sluchovým postižením

​

Tuto metodu rozpracovala „žačka“ Elkoninovy metody, paní Mgr. Ivana Nováková, logopedka, která pracuje s dlouhá léta s dětmi se sluchovým postižením. Pravidla, která obsahuje tato metoda, jsou trochu odlišná od pravidel Elkonina pro intaktní děti. Nejdůležitější pravidlo je uzpůsobovat svou řeč a chování k dítěti ne podle jeho chronologického věku, ale podle dosažení jeho komunikační úrovně.

​

Nácvik slabikování s dětmi se sluchovým postižením probíhá podobným způsobem, jako u dětí intaktních. Část dětí využívá samohláskovou řeč, těm ostatním dětem pomáhá zaměřovat jejich pozornost na pohyb v obličeji mluvící osoby. Pracuje se s logopedickým zrcadlem, logopedickým bzučákem a logopedickými razítky.

​

Zavedení logopedických razítek přichází hned od začátku tréninku. Do procesu vyčleňování hlásek a jejího označení žetonem vstupuje výběr razítka otisku mluvidel, které tuto hlásku artikulují. Hlavním cílem těchto razítek je, že mají zviditelnit, zpřesnit vlastnosti hlásky, kterou dítě nemůže zcela přesně slyšet, nepamatuje si zvuk této hlásky. Jinými slovy: jde o externí vyobrazení hlásky, které slouží pro záznam a kontrolu jednotlivých zvuků ve slově.

Druhým cílem používání razítek je ukázat dítěti, co má se svými mluvidly udělat, aby byl co nejvíce podobný vzoru logopeda v zrcadle.

 

Dítě porovnává zvuk, který vydává ono samo, se zvukem, který vydává učitel a zároveň porovnává polohu svých rtů se rty učitele.

Tato metoda se mi ukázala jako výhodná i pro děti s vývojovou dysfázií a u dětí s PAS.